CHINA - služební cesta - II.část

Po téměř probdělé noci jsem musel vstávat v 8 hodin místního času, tedy o půlnoci středoevropského, a vůbec se mi nechtělo. Večer jsem měl předsevzetí, že půjdu ráno plavat do 50m bazénu, ale nebylo to v mých silách. Sbalil jsem si potřebné věci a vyrazil na snídani. Po několikátém ptaní se mi podařilo zastavit někoho kdo mi rozuměl a zároveň věděl kde se podává snídaně. Na recepci byl mladík, který nerozuměl ani slovu "breakfast", tak jsem se dál nesnažil.

To že se u snídaně také srká, rámusí a plive na zem mi trochu znechutilo snídani, ale když všichni v okolí začali s chutí hulit, musel jsem odejít. V 9 hodin mě vyzvednuli moji známí, tentokrát na mě vlastně byli tři a jeli jsme opravdu kousek, asi 20 minut do sídla firmy.

Prošli jsme běžně továrnu, kde se vyrábí 30 000 teodolitů a 20 000 totálních stanic ročně během hodiny. UUkázali mi všechny části a podčásti a v pompézní budově se 4 patry je zaměstnáno mnoho lidí, kteří pracují na příkazy z amplionu. Takže když vyšel povel CHioneg (nebo tak nějak), všichni pustili nástroje a začali mastit karty, na počítači hry atd. Pak se za 15 minut ozval jiný povel a všichni do dalších 15 minut začali pracovat. Zhruba za další dvě hodiny se ozval amplion a všichni upustili nástroje a sprintovali do fronty na oběd. Už dlouho jsem neviděl tak rozdrážděný dav. Můj průvodce mi oznámil, že nám někdo drží místo ve frontě, takže jsme v klidu vyrazili do závodní jídelny. Trochu jsem si připadal jako exot, protože všichni na mě zírali co si dám a jak jím srandovně s tyčkami. Hrdě jsem si naložil všechno, ale jedl jsem jen rýži s nějakou kuřecí směsí. Ostatní bylo i na mě dost nevábné. Například salát z nedozrálých rajčat, kaše kdo ví z čeho. Po obědě byl ještě čas na karban a po půlhodině jsme začali s další výukou. Před tím jsem si však ještě všimnul hlavní skříně, která asi napájela nedobytnou továrnu, střeženou dvanácti ostrými hochy a velmi zajímavého nápisu, který je prý něco jako - Budujme, pracujme, vymýšlejme pro blaho ... .

Tak dnes jsem se naučil a snad i opravil teodolit a mám pocit, že to s Béďovou pomocí zvládnu i doma. Pokud ne, pak zde máme dva přátele, kteří snad poradí.

Odpoledne padla práce opět na povel a všichni úprkem makali domů a někteří do druhého zaměstnání. Bohužel jsem zatím nezjistil, jaké mají platy a zaměstnanecké výhody, ale vypadalo to, že si nikdo nechce stěžovat právě mě. Šel jsem čekat ven, abych jim dal trochu prostoru k vyřešení jejich záležitostí, ale po hodině čekání jsem zase vlezl zpátky, protože jsem byl pěkně promrznutý. Načež si mě vyzval nově příchozí šéf, abychom s mým průvodcem jeli do města s ním. Rád jsem souhlasil, ač jsem nevěděl, co bude následovat. Když říkal, že pojedeme stopem, myslel jsem, že zastavíme taxi. Bohužel stopnuli jsme nějaký poloautobus z poloviny minulého století, kde se nedala zavřít okna, dveře ovládal mladík, který také vybíral jízdné a řval na ulici, kam se jede, a občas někdo přiskočil. Po několika minutách jízdy jsme si nechali zastavit a přelezli jsme do opravdového Beijinského taxi. Jde o velmi zajímavý úkaz, protože vevnitř sedí řidič v oplechované schránce, takže už do tak malého auta jsme ve třech jen s těží vlezli. Naštěstí jsme projeli až na náměstí Nebeského klidu, které jsme do setmění obešli.

Včetně budovy pro vládní zasedání

a muzea pro Guinessovy rekordy, které drží spřízněné státy ČLR.

V muzeu jsem si zazvonil na zvon, u kterého si něco můžeš přát a snad se to splní, ale těch ale tam bylo nějak moc, tak doufám, že to bude fungovat.

Když už jsme chtěli odejít,uzavřeli náměstí vojáci a předávali si stráže. Je to krásná podívaná, ale mi byla zima jak v Rusku a přistoupily k nám babky a začaly prodávat hodinky, mapky a další nepotřebnosti. Nevěřil jsem, co se dá během půlhodinky usmlouvat a prodat. Jeden maník usmlouval u jedněch hodinek pro sebe cenu 20 Y z 250 Y a u dámských pak 15 Y z 150 Y. Řekl bych, že ten prostor drželi vojáci obklíčený tak dlouho, dokud babky neměly vyděláno.

Z náměstí jsme jeli opět taxíkem přes dvě hodiny do hotelu, kde jsme si dali opět trochu exotickou večeři. Zatím je mi fajn, takže se loučím a jdu spát. Dobrou noc!

POKRAČOVÁNÍ